Zaměření canisterapie.

28.6.2011 21:05

• rozvoj citových schopností (hlazení, mazlení, komunikace se psem …)
• rozvoj rozumových schopností (cílená hra, rozšiřování slovní zásoby ...)
• rozvoj pohybových schopností (jemná, hrubá motorika …)
• relaxace (vliv na psychiku a duševní rovnováhu)

Stimulace a motivace

28.6.2011 21:13

Díky stimulům od canisterapeutického týmu má pacient velkou motivaci ke spolupráci. Toho lze využít k podpoře dalšího fyzického či psychického rozvoje. Typické je například, že pacienti s ochrnutou částí těla tuto část nejen "necítí", ale zcela ignorují, jako by nebyla jejich. Zapojením metody "porovnávání" psího těla a lidského ("Kde má pes tlapičky? Kde máš ty nožičky?") se zlepšuje porozumění vlastnímu tělu.

Psa lze také přiložit podél necitlivé či nepohyblivé části těla tak, aby byl pacient motivován se k němu dostat a pohladit si ho. Přitom si pacient uvědomuje existenci této části těla a případně s ní je ochoten i cvičit nebo pohybovat dle instrukcí fyzioterapeuta. Odměnou je mu pak dosažení kontaktu se psem.

Polohování a prohřívání

28.6.2011 21:08

Metoda polohování vychází z principu, že pokud se pacient sám nemůže pohybovat, musíme jím pohybovat my, abychom zabránili vzniku proleženin, uvolnili blokace, procvičili a protáhli svaly a umožnili další rozvoj pohybu. U klientů, jejichž těla jsou v křeči nebo nepohyblivá, není možné cvičit, ale pouze pacienta uložit na určitou dobu do určité polohy (na bok, na záda, zkřížit nohy, natáhnout a podložit paži apod.).

Kvalifikovaný fyzioterapeut ví, jak může klientem manipulovat a jaké cíle tím sleduje. Tam, kde normálně leží podpůrné polštáře, zapojujeme do polohování psy a pokládáme je vedle klienta. Role fyzioterapeuta je proto při polohování se psy nezastupitelná.

Největší výsledky polohování se psy jsou vidět u tělesně postižených, kteří trpí svalovými křečemi nebo třesem. Stejného principu bylo ale s úspěchem využito u pacientů s nemocemi způsobující svalový třes (např. Parkinsonova choroba). U těchto typů pacientů se křeče či třes nedají zastavit existujícími léky a jinými fyzioterapeutickými metodami. Pokud tyto přece jen zabírají, mají negativní vedlejší účinky nebo nízké procento úspěšnosti. Ani polohování se psem není všemocné, ale pokud křeče či třes ustanou alespoň na čas, je to ohromný úspěch ... a bez vedlejších účinků.

Nejdůležitějším důvodem, proč dojde k uvolnění svalstva je patrně teplo. Pes má teplotu o jeden stupeň Celsia vyšší než člověk, což je pro klienty, kterým se určitá část těla špatně prokrvuje (např. mají stále studenou jednu polovinu těla), velice přínosné. Tito lidé mají většinou velice citlivou pokožku a na vyhřívací dečky nebo lahve reagují negativně. U psů tento problém odpadá. Přesto neobyčejně vysoká úspěšnost canisterapie v poměru s běžnými typy prohřívání naznačuje, že samotným teplem to není.

Pes, jakožto živá bytost, je v tomto procesu nenahraditelný. Pacient reaguje nejen na jeho teplo, ale také na rytmus jeho dechu a srdce. Rytmus dechu je nástrojem k uvolnění. Na canisterapii je krásné, že ke zklidnění a zpravidelnění dýchání dochází spontánně. Pacient se sám "naladí" podle psa, aniž bychom k tomu museli pacienta vést (tam, kde je velká komunikační bariéra by to ani nešlo).

U nevidomých pacientů je dalším stimulem dotek srsti, přirozený psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a naopak teplý, mokrý jazyk psa. V této kombinaci je pes opravdu jedinečný.

Při polohování dochází k fyzickým zlepšením, která jsou viditelná a prokazatelná. Pacient dokáže natáhnout spastickou ruku, narovnat se, třes nebo křeč na určitou dobu ustanou atd. Pacientům s poruchou funkce střev ustávají bolesti a jsou schopni se vyprázdnit. Málokdo ze zdravých lidí si dokáže představit, jaké je to pro pacienta v takovém nezáviděníhodném stavu vítězství ... a pro tým, který o něj pečuje. Z těchto a dalších výsledků je vidět, že polohování funguje výborně.

Využití canisterapie

28.6.2011 21:07

Canisterapie má výborné využití pro nejrůznější druhy postižení (DMO, LMD, svalová dystrofie, spasmus, hypotonie, epilepsie, autismus, parkinsonova choroba, deprese, fobie, zraková a sluchová percepce, grafomotorika, poruchy a vady řeči, poruchy myšlení a představivosti, poruchy chování, poruchy funkce střev, pooperační stavy, …).

Jak už bylo uvedeno výše, pro provozování  terapie u různých postižení je vždy zapotřebí kromě psovoda (canisasistenta) a jeho psa také odborník, který vede klienta - terapeut.

U autistů pozvolným a dlouhodobým působením může pes plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím.

Věková škála klientů je široká, od kojenců po seniory. Lze působit v nejrůznějších prostředích - sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, ale také v rodinách klientů.

Klienty mohou být také lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci  (evakuovace mimo domov v důsledku přírodní katastrofy, nehody nebo teroristického útoku, lidé momentálně přebývající v azylových domech apod). V těchto případech se canisterapie využívá především k odbourání stresu.

Zklidnění klientů fyzicky zdravých se používá v domovech seniorů, dětských domovech, u osob v léčení ze závislostí apod. Relaxaci využíváme při léčení celé škály psychických poruch. I pacienti, kteří jinak nejeví zájem o relaxační sezení, mají motivaci, pokud jim je společníkem pes.

Léčebné účinky canisterapie

28.6.2011 21:06

• rozvoj hrubé a jemné motoriky
• podněcování k verbální i neverbální komunikaci
• rozvoj orientace v prostoru a čase
• pomoc při nácviku koncentrace a paměti
• rozvoj sociálního cítění, poznávání a citu
• rozvoj motoriky díky polohování a v relaxaci
• podněcování ke hře a k pohybu
• vliv na psychiku
• navození  duševní rovnováhy
• motivace