Linda a Ája

18.12.2015 10:42

Z naší Lindy se po odchovu štěňátek stala opravdová dospělá holka. A tak přišel den, kdy přetekla její trpělivost a přestala foxlince Áje trpět její drzosti. Stručně řečeno se holky servaly o kousek tvrdé housky. A tím začala jejich vzájemná nesnášenlivost. Pak už stačil sebemenší podnět a holky byly v sobě. Vzhledem k velké váhové disproporci šlo Áje opravdu o život.

Situace byla opravdu zlá, holky spolu nemohly být ani okamžik. Pro začátek tedy pobývaly v oddělených místnostech a byly i venčené odděleně. Věděly o sobě, ale neviděly se a nemohly k sobě. Takto jsem je nechala fungovat asi čtyři měsíce. Průběžně jsem s nimi pracovala tak, jak byly zvyklé před incidentem. (Běžné venčení, výcvik, hry, asistence při práci s jinými psy).

Po čtyřech měsících se zdálo, že jsou holky vyklidněné. Lindě z očí zmizel vraždivý pohled a Ája se přestala bát. Začala jsem vždy jednu z nich umísťovat do venkovního kotce a druhá se mohla okolo volně pohybovat. Samozřejmě jsem byla na dohled, abych případně zasáhla. Podobně i doma při odpočinku. Ája byla v kleci a Linda ve stejné místnosti na volno. Dobu vzájemného pobytu jsem takto rozšířila na 24 hodin denně. Takto jsem je nechala fungovat asi měsíc.

V dalším kroku jsem holky vzala ven. Nasadila jsem jim náhubky, obojky a vodítka. Měla jsem po ruce manžela, aby mi v případě rvačky pomohl zasáhnout. Holky jsem s povelem lehni umístila vedle sebe tak, aby se musely dotýkat boky. A nechala jsem je asi pět minut v této poloze. Pak jsem Áju zvedla a navedla ji do lehu mezi Lindiny přední nohy, zadkem k hlavě. A zase jsem je nechala chvíli ležet. (Tyto polohy holky samozřejmě perfektně zvládají samostatně i v přítomnosti jiných psů.)

Asi po měsíci, který proběhl bez jakéhokoliv náznaku agresivity, jsem holky začala brát společně i na venčení. Nejprve s náhubky a vodítky a v malém množství psů - maximálně ve čtyřech celkem. Postupně jsem je na střídačku pouštěla i z vodítka. Ale nikdy společně, vždy jedna na vodítku a druhá na volno s ostatními psy. 

Dále jsem začala zvyšovat počet psů ve skupince, maximálně ale šest. Při venčení jsem s holkama stále pracovala. Na venčícím kolečku máme "dvojpařez", u kterého se někdy zastavíme a cvičíme. Holky se chovaly klidně, postupně jsem jim tedy začala na střídačku sundavat náhubky. Uvázaná bez náhubku, volně pobíhající s náhubkem. I toto probíhalo bez komplikací.

V další fázi jsem začala sundavat náhubky oběma holkám, ale stále jsem je pouštěla na střídačku. Pokud byly obě uvázané (při odchodu z domu a při návratu), náhubky měly obě nasazené. I tento režim fungoval dobře. Pak jsme začali chodit úplně bez náhubků, ale stále jsem je pouštěla na volno střídavě, nikdy společně.

A jednoho dne to přišlo. Při zastávce u našeho pařezu, když Ája na můj pokyn vyskočila a sedla si, to samé udělala bez pokynu uvázaná Linda. To se stalo asi po půl roce od prvního incidentu. 

Dnes holky fungují bez náhubků, ale nikdy nejsou spolu bez mého dozoru. Na Áje je vidět, že by ráda Lindu šéfovala, ale zároveň, že se bojí. Je to prostě pravá foxlinka a tedy i malá časovaná bomba. Podstatné pro mě je, že Linda už nechce Áju zavraždit. Naopak, když jí dá Ája důvod ke konfliktu, raději se mi jde svěřit. 

Z tohoto případu je vidět, že se psy se dá pracovat v každé situaci. Podstatné hledisko hraje čas. Pes totiž musí mít dost prostoru si říci, že je připraven, abychom jeho hranici snášenlivosti posunuli o kus dál.

Bruno a Charlie

26.11.2011 22:37

V rámci ubytování pracujeme u těchto dvou pejsků na celkovém zklidnění. V poslední době si prošli náročným obdobím s nejedním stresem. U nás jim dopřáváme klid a časté procházky v přírodě. Především špic Charlie potřebuje získat sebedůvěru a přestat být závislý na "velkém ochránci" Brunovi.

Baxi

6.10.2011 12:07

Baxíček je čivaváček bez PP, ale moc pěkné psisko. V rámci ubytování mu poskytujeme dostatek možností soužití ve smečce, čímž si zvedá sebevědomí. 

Tito malí pejsci většinou hledají útočiště úplně před vším v lidské náruči. Člověk se ani nediví, vždyť jsou tak malí a roztomilí ...

Příchod do naší smečky byl pro Baxiho tak trochu šok, ale postupně si zde nachází své místo a stává se z něho moc hezky socializovaný pejsek.

Laffi

13.8.2011 22:43

Tento salónní lvíček sice přišel pouze na hlídání, ale protože jeho neustálé pískání a vynucování si svých zájmů nám tak "trochu" lezlo na nervy, lehce jsme na něm zapracovali (teda to je dlouhá věta!)

Ani moc práce to nedalo, bylo to spíše pro náš klid. Tak tento pejsek poznal, že může být šťastný, i když si nic nevynucuje. Naopak, pak je mnohem větší zábava.

Laffi byl super, rádi na něho vzpomínáme!

Vendelín

2.8.2011 02:31

Včera k nám dorazil kříženec pitbula a vizsly (asi). Je to roční pejsek, náturu má hodně podobnou Thamynce, jen je "drobet" větší, tudíž silnější, tudíž fyzicky ho zvládnout je obtížnější )).

Začínáme pracovat na klidu, ten je mu poměrně cizí. Také odstraňujeme vynucování si svých zájmů pískáním, štěkáním, škrábáním a skákáním, dále pak značkování v bytě, ničení věcí a tahání na vodítku. No, zrovna málo toho není )). Naštěstí je Vendelín nesmírně mazlivý a na pamlsky, takže získat si jeho důvěru není nic obtížného.

Postupně se dozvíte, jak se nám daří ).

Po třech dnech práce máme s Vendelínem celkem pěkný vztah, je to závisláček a nejraději by všude chodil s námi. To ovšem nejde a právě toto musíme Vendelínovi vysvětlit. Zatím stále používá svoji silnou zbraň, téměř ultrazvukové pískání. Ani se paničce nedivím, že podléhá, je to opravdu na silné nervy. Nicméně po oněch třech dnech jsme pískání srazili na jakž takž únosné minimum a hlavně reaguje na povel "ticho"!

Samozřejmě toto je začátek, povel a nové návyky je potřeba upevnit, to už je na paničce, protože tak dlouho u nás Vendelín nebude.

Dále pracujeme na klidu při povelu sedni a lehni. Vendelín velmi rychle pochopil, že sedni znamená sedět, a ne sednout a odběhnout, to celé během jedné vteřiny. Postupně čas při "sedni" prodlužujeme a posilujeme oční kontakt.

No a abych Vendelína unavila (aby neměl tolik energie na pískání), vytáhla jsem kolo a vyrazili jsme na hodinový výlet spojený s koupáním. Jenže unavit tak hyperaktivního psa není tak jednoduché, jak jsem si myslela, ani běhání ve vodě ho nezdolalo. Ale úspěch je, že začíná pomaloučku polehoučku plavat, a tak překonává strach ze štěněcího věku, kdy spadl do vody.

Na to jeho unavení vymyslím nějaký delší výlet (já samozřejmě na kole) a uvidíme. Rozhodně je to velmi zdatný pejsek, výborně by se hodil na caniscross nebo podobné sporty.

Čtvrtek: tak dnes konečně začala moje práce přinášet viditelné výsledky. Véna konečně pochopil, že lze sedět, dívat se mi do očí a čekat. Opravdu úžasné. Když u něj stojím 5 minut, Vendelín sedí 5 minut. Ve srovnání s pondělkem, kdy v jedné vteřině sedl a odběhl, ohromný pokrok. S tím jde ruku v ruce Vénovo klid. Zní to až neuvěřitelně, ale uběhne vcelku více než hodina, a Véna je zticha!!! Žádné pískání, štěkání, vytí, prostě KLID!

Vendelín má velkou smůlu v tom, jak se u něj křížením namíchala povaha. Z pitbula si vzal tvrdost a hrubost, z vizsly až přespřílišnou jemnost. Takže není lehké najít rovnováhu v tom, kdy na něj tlačit a kdy povolit. Rozhodně vyžaduje nemálo práce, ale postupně se z něho klube moc šikovný pejsek. Jo a chůze na vodítku začíná být chůzí a ne přetahovanou!