Linda - jaká je?

2.8.2011 10:00

Už máme Lindičku dva měsíce - jak ten čas letí!

Tahle fenečka je ztělesnění klidu a důstojnosti, s jejím příchodem u nás doma zavládla jakási vznešená atmosféra.

Ovšem, jako každé štěně, ani Lindička nezůstává pozadu v nejrůznějších výtržnostech. Tyhle chvilky si vybírá vždy, když jsme pryč anebo spíme. Začalo to konzumací kilogramu mouky, ještě přidala strouhanku. Takže veškeré potraviny v úrovni její výšky putovaly pod zámek. Jenže my jsme hlavy zapomětlivé, takže sem tam slupne i něco, co jí zrovna dobře nedělá, např.čokoládu. A tak už jsme v jedenáct večer volali na veterinu a konzultovali snědené množství vzhledem k její váze, atd.

Další její vášní je půjčování si čehokoliv. Odepsali jsme tak několik vařeček, obraceček a podobného kuchyňského náčiní. Lindička moc ráda zkoumá vše, co používáme, takže jsme na chatě běhali po zahradě a hledali v trávě zvonící mobil, dále jsem nemohla najít tenisku, různé části oblečení, prostě všechno možné, na čem je náš pach.

Vzhledem k těmto aktivitám si Linda vysloužila přezdívku "Pinzeta". Ona tím svým dlouhým čumákem velmi opatrně a mistrně sebere, co jí právě zajímá. Neshodí vše, ale pečlivě "vybírá" )).

Neustále si musíme připomínat, že i když je z našich psů nejvyšší, je to pořád ještě štěňátko. Ale už teď běhá rychlostí hodnou toho, že je chrtice. A nejen to, přes svoji ladnou důstojnost je to nesmírně pohyblivá fenečka, která rozhodně nezůstává pozadu za různým kličkováním a poskakováním našich foxlíků Endyho a Ájinky.

Uvidíme, jak se jí bude dále dařit, zatím z ní roste velmi empatická a zároveň pohybově nadaná fenka.

Nový přírůstek

29.5.2011 18:32

Původně jsem uvažovala o třetím foxteriérovi. Pořád jsem o tom přemýšlela, pořád hledala vhodného jedince, pořád se nemohla rozhodnout.

Spousta lidí mi říkala, že tři foxlové není dobrá volba, že se mi to doma bude prát. I když o tom nejsem tak zcela přesvědčena, protože velmi záleží, jak si to ve smečce "nalajnujete", v koutku duše jsem pochybnosti měla. Hlavně proto, že Endy s Ájinou jsou ještě velmi mladí. Foxlové totiž nejsou tak úplně jednoduché plemeno na výchovu, přeci jen je u nich znát, že byli šlechtěni pro samostatné rozhodování :)). A upevnit v nich zásady slušného chování a hlavně dobrou ovladatelnost, je tak trošku běh na delší trať :).

Přestože jsem žádné jiné konkrétní plány neměla, jen ve mě dřímala myšlenka, že na canisterapii by byl vhodný větší pes, ... Při jednom společném venčení s foxteriérkou Avčou a barzojem Lakem jsem se tak trochu do barzojů zamilovala. Prostě mě toto plemeno svojí ladností okouzlilo.

V pátek večer najednou přišel email, jestli nechci barzoje. To teda bylo překvápko. To bylo dilema :). Nějací cizinci zrušili rezervaci na moc pěknou fenečku, ... Rozhodování bylo velmi rychlé. Pár emailů a v sobotu brzy ráno, vlastně ještě v noci, se jelo.

U chovatelů na Slovensku to byl samý barzoj. Jestli se nemýlím, ladně se tam pohybovalo šest dospěláků, ve štěněcím výběhu asi osm mimin. Hodně jsme povídali, mě to v hlavě šrotovalo, ... Výsledek je tady, naše nová fenečka Linda.

Až se trochu sžijeme a něco spolu prožijeme, budu vás informovat, jak nám to spolu jde :).