Úklidová monočeta aneb rychlé zpracování kartonu

7.9.2010 17:35

 Když jsem přivezla nákup z Makra a jala se vybalovat, Enďas se rozhodl mě v tom nenechat. Přivlastnil si karton od kávy a docela pěkně ho zpracoval, ani jsem se nemusela angažovat. Podívejte se, jak se chlapec činil.

Endy poprvé u moře

6.9.2010 17:32

V srpnu jsme se na dva týdny vypravili více na jih za sluníčkem. Byli jsme zvědaví, jak bude Endy reagovat na slanou vodu, někteří pejskové ji nesnášejí. Enďas, hodný toho, že je foxteriér, nezklamal. Nejprve moře očichal a pak se s vervou pustil do souboje s vlnami. Také ho strašně hecoval pach rybiny na plážích, kdo zná foxteriéry, dovede si představit, co u toho ten mladík vyváděl.   

Chlapec se rychle naučil používat naše křesílka, asi budeme muset zakoupit i pro něho, abychom měli kde sedět :).   

Endy snášel horko velmi dobře, při procházkách, když měl velkou žízeň, hasil tu největší vodou z moře. S cestováním vůbec nebyl problém, jízdu v autě přímo miluje.       

Když to shrnu, Enďas je opravdu přizpůsobivý multifunkční pejsek, je radost ho mít jako společníka.

Endyho adrenalinové šílenství

15.7.2010 17:23

Horké letní dny jsou nám opravdu horké, vyjeli jsme tedy na závěr úterního pracovního dne směr chata, což je na koupání celkem příjemné místečko. Není to daleko od Prahy, stékají se tam dvě řeky, pro milovníky opalování je tam i zatopený pískový lom, takže z čeho vybírat je.

My jsme zvolili variantu kilometrová plavba po proudu řeky, nádhera. Autem jsme zajeli na místo předpokládaného konce plavby, nechali tam boty a bosky vyrazili proti proudu, pochopitelně po břehu. Enďase jsem nechala na volno, ale nefungovalo to. Šmejdil moc, takže jsem nechtěla dráždit nervovou soustavu svoji, manželovu a ani chatařovic.

Normální lidi ke koupání potřebujou jen plavky, my ne. Protože máme foxteriéra puberťáka, chodíme s vodítkem úplně všude, i do vody. Ta cesta po břehu byla docela úmorná - bosky jsme se kroutili jak hadi, pot z nás tekl potokama, komáři se rozhodli nás sežrat zaživa a Enďas táhnul jak zběsilej.

Konečně jsme dorazili na vytoužené místečko. Odepla jsem Endíka, sundala mu z hlavy aportovací kroužek a už to jelo. Pejsek hezky ve vodě kroužil, tu pro kroužek, tu ke břehu, tu za kachničkou, tu pro lísteček, tu k nám, ... nechali jsme se unášet a svlažovat příjemně chladnou vodou a slastně vychutnávali ticho a pohodičku. Ale ne na dlouho...

...brzy jsme pocítili důsledek horkých letních dnů na výšce vodního sloupce a začali hoblovat tu břicho, tu zadek, podle toho, v jaké poloze jsme se zrovna nacházeli. Chvílema jsme zkoušeli i vodní turistiku, ale chůze bosky po kamínkách není úplně naše parketa.

Tak nějak jsme se doplácali k autu a odjeli se zcivilitovat na chatu. Enďas, osvěžen chladnou koupelí, ukázal, jak vypadá pořádně hecnutej foxteriér. Lítal po zahradě sem a tam nejvyšší možnou rychlostí, jen tak, bez cíle, prostě z radosti. Nezaujatý divák by to hodnotil jako "úprk šíleného foxla". Tenhle komicky adrenalinovej běh prokládal stěhováním latěk a dřevěných odřezků všeho druhu po celé zahradě. A na závěr se hecnul ještě víc a začal s maximálně zuřivou vervou stěhovat hromadu písku...

... to už jsem ho raději nacpala do auta a odjela domů. Jirka to jeho řádění uklízel asi dvě hodiny...

Chcete foxteriéra? Je to skvělej pes, rozhodně se s ním nudit nebudete!! Jo a na fotky jsem neměla vůbec čas!

Míčkománie - už to přišlo

22.4.2010 17:17

Při pokusu o aport se Endy nejdřív jevil jako totálně retardovanej. Pořídili jsme míčky, které chytí i dvouměsíční štěně, ale Enďas je chápal jako věc hodnou leda rozžvýkání. Bavilo ho tak leda lovit míček i s rukou...

Říká se, že trpělivost přináší růže, nám přinesla náznak aportu doma, ale jen když nerušil Mikeš. A protože rušil skoro pořád, tak to byla hra o nervy.

A pak jsme potkali Jacka, vášnivého míčkopřinášeče. Nejprve Endy běhal za ním a vlastně ho lovil. Asi po měsíci pochopil, že Jack pro něco běhá...zkoušel mu to sebrat.

A pak se totálně zbláznil do míčku - právě jsme ve fázi, kdy míček v ruce = není potřeba vodítko (co kdyby to panička hodila a já bych to neviděl). Stále máme co pilovat, do správného aportu máme ještě daleko.

Seznámení

20.1.2010 17:14

Tohle je náš Endík, tak mu říkáme. Takový malý ňuňátko, pejsek "k sežrání". Jeden by si ani nepomyslel, jakej akční jedinec z toho může vyrůst. Už po pár dnech našeho domácího pobytu začal trénovat kocoura Mikeška. I když, zpočátku spíše trénoval Mikešek jeho, dával mu pěknou nakládačku do čumáku. Enďas, hodný toho, že je foxteriér, to nevzdal. Když těch sekanců bylo až moc, pesan se otočil a přibližoval se ke kocourovi bokem nebo zadkem. Tahle taktika funguje dodnes, nejen na Mikeše :-)    

Endyho velikou vášní je inventura odpadkového koše. Nejprve jsme koš při odchodu a na noc strkali do vany (to bylo a je bezpečné místo). Fungovalo by to dobře, nebýt našich výpadků paměti. Protože byly poměrně časté, nebavilo nás stále uklízet odpadky roztahané po celém bytě. Sáhli jsme tedy k jinému řešení, pořídili koš s víkem. Ten zatím drží, pokud nezapomeneme sklopit víko :-).   

Další Endyho velikou vášní je lovení. Nejprve si to trénoval na Mikešovi a na žrádle. Jak postupně rostl, Mikešovi ubývala úniková místečka. Pro kocouří i náš klid jsme začali pořizovat kočičí průchozí dvířka. Funguje to dobře až na to, že kocourek se bojí dvířka zvedat a tak mu je necháváme vyvázané do otevřené polohy (jeden by si řek, že ta dvířka jsou skoro zbytečná, stačí díra a hotovo). Mikešovi je už devět let, doufáme, že se to časem naučí, bude to chlapec potřebovat.   

Lovení se také projevuje tak, že pokud psík dostane nějaký pamlsek, tancuje kolem dokola a doráží, dokud to nesbaští. Tento "tanec" provozuje v podstatě u jakéhokoli zajímavého předmětu, je to moc milá podívaná.   

Nevím, jak se to bude dále vyvíjet, ale Mikeš stále žije, i když někdy ho pejsek pořádně prožene. Občas se ale stává, že Enďas polehává a nechá kocoura očichávat svoje tlapky. Nebo úplně v klidu přijde k Mikešovi a začne ho lízat. Že by to byli kamarádi a ne lovec a kořist?